Bastia

Ostrov Korsika má přibližně 260.000 obyvatel, ale více než 40 % celkové populace žije ve dvou největších městech ostrova, v Ajaccio a v Bastia. Obě jsou největší města obou departmentů, na které je ostrov rozdělen. Bastia je hlavní město departmentu Haute Corse a Ajaccio je hlavní město departmentu Corse du Sud. Obě města jsou neustále ve vzájemné řevnivosti, ale skutečností je, že Bastia je nejvíce prosperující město ostrova a od 13. století také největší a nejdůležitější přístav Korsiky. Ajaccio naproti tomu slouží jako turistická destinace pro mnoho návštěvníků ostrova a současně je také sídlem správních orgánů včetně korsického parlamentu, Assamblée Corse, kde se řeší ostrovní problémy.

Faktem zůstává, že Korsika je nejméně zalidněným územím v celém Středomoří. Průměrná hustota obyvatel se pohybuje okolo 27 lidí na km2 .Pro porovnání na Maltě je například průměrná hustota obyvatel 1000 lidí na km2 ,na Sicílii 170 lidí a na Sardinii 60 lidí na km2. Je samozřejmostí, že velký vliv má na hustotu obyvatel i velká nadmořská výška ostrova. V letních měsících však počet jeho obyvatel prudce vzroste. Počet turistů, kteří přijíždějí objevovat krásy ostrova, se ztrojnásobil mezi roky 1970-1990. V současné době se počet turistů, kteří každoročně ostrov navštíví, pohybuje kolem 2 milionů a toto číslo neustále roste. Protože však doba, kterou na ostrově stráví je relativně krátká, nenajdete zde věc, která se jmenuje masová turistika. Turistika se proto stala důležitým ekonomickým faktorem ostrovního rozpočtu. Turisté na ostrově tráví svou dovolenou ve velmi přirozeném a jedinečném prostředí v harmonické symbióze s přírodou.

Ajaccio

Podle historiků měl ostrov v 1.století před Kristem přibližně 30.000 obyvatel, ve 4.století po Kristu 120.000, v roce 1770 122.000, v roce 1800 150.000 obyvatel, v roce 1890 již 280.000, ale v roce 1950 jen 165.000 a počátkem devadesátých let přes 250.000 obyvatel. Na ostrovní populaci měly vliv nejenom časté emigrační vlny obyvatel z důvodu politického pronásledování nebo ekonomických poměrů mnoha rodin, ale také epidemie, zemědělské katastrofy, kdy zemědělská pole zasáhla fyloxera či révokaz a válečné ztráty, kdy ostrov ve dvou válkách ztratil přes 30.000 mužů. Také vendetta se podepsala na úbytku populace, protože jen na přelomu 18. a 19.století přišlo násilným způsobem o život přibližně 30.000 Korsičanů. Obyvatelstvo odcházelo za lepším živobytím nejčastěji do Francie, do měst Marseille, Nice nebo do Toulonu, kde představují velmi početnou komunitu obyvatel. Při návštěvě ostrova si můžete povšimnout, že automobily z těchto francouzských departmentů jsou označeny nejen písmenem F, ale také CSC (Corsica). To jsou právě Korsičané nebo jejich potomci, kteří bydlí v kontinentální Francii, ale nezapomínají na svůj původ. Jednou Korsičan, navždy Korsičan. Obyvatelé však neodcházeli jen do Evropy, ale také na americký kontinent, hlavně do Venezuely a do Portorika, kde jsou 4% obyvatel korsického původu. Ostrov zasáhla také imigrační vlna, kdy přicházeli v 19.století přistěhovalci z Itálie a koncem 50. a počátkem 60.let přicházeli Francouzi a Alžířané, kteří museli opustit bývalou francouzskou kolonii Alžír po podpisu mezinárodní dohody z Evian v roce 1962.