Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje podnebí na Korsice je vítr. Ten sice často přináší tolik potřebnou vláhu a má tak příznivý vliv na vegetaci, ale je také hlavní příčinou katastrofických lesních požárů. Není proto divu, že každý vítr má své jméno. Nejznámějším je maestrale, v jižní Francii známý jako mistrál. Jihozápadní vítr je nazýván libecciu a přináší déšť pro celou západní část ostrova. Studený a suchý vítr vanoucí z kontinentální Francie nazývají ostrované tramontagne. Livante je východní vítr přinášející vláhu do masivu San Petrone, do oblasti Castagniccia. Jihovýchodní vítr, který je horký a vlhký se nazývá sciloccu a často přináší na Korsiku písek z daleké Sahary. Grecale je vítr vanoucí za severovýchodu a postihuje celé východní pobřeží a punente, který fouká ze západu, ovlivňuje především městečko Bonifacio.

Množství srážek je na ostrově poměrně velké (900 mm), ale počet deštivých dnů je malý (jen 95 dnů měřeno v Ajaccio). Srážky nejsou na ostrově rovnoměrně rozděleny. Rostou směrem z východu na západ, z jihu na sever, od pobřeží do vnitrozemí a přibývají s rostoucí nadmořskou výškou. Nejmenší srážky jsou vždy naměřeny na pobřeží, naopak nejvyšší srážky vykazují horské stanice. Rozdíly v množství srážek jsou ovlivněny také reliéfem a umístěním měřící stanice. Také v průběhu roku jsou srážky nepravidelně rozděleny. Středomořské podnebí podmiňuje dlouhá letní sucha. Minimum srážek je v červenci a v srpnu, kdy spadne jen 10 mm srážek. Maximum srážek je v listopadu a v prosinci (110 mm v Ajaccio, 270 mm na stanici v Popaghja ve středu ostrova). Na ostrově se vyskytují často mlhy. Zvláště v horských oblastech se objevují po celý rok. Jejich existence je velmi důležitá pro horskou květenu, protože jí dodávají tolik potřebnou vláhu zvláště v letních měsících.

Na horách spadne v zimě velké množství sněhu, který na některých místech vůbec neroztaje. Zvláště na severních svazích zůstává sníh nejdéle a tvoří zde důležité zásoby vody, které jsou potom v letních měsících uvolňovány. Mnozí návštěvníci ostrova jsou velmi překvapeni, že v horských oblastech spatří vleky a šlepry. Můžete je vidět například na konci údolí Asco nebo ve středu ostrova u vrcholu Monte Renoso či v Plateau d´Ese. Jsou však využívány především Korsičany.

Průměrná roční teplota se v pobřežních oblastech pohybuje mezi 14,5 – 16,5° C. Nejvyšší průměrné roční teploty byly naměřeny v Bonifacio (15,8° C), Porto Vecchio

(16,5° C) a na Cap Corse (16° C). Zimy jsou na Korsice mírné. Průměr minim nejchladnějšího měsíce je mezi 5 – 8° C. Na pobřeží jsou mrazy výjimečné a léta velmi teplá. S postupující nadmořskou výškou však průměrná roční teplota klesá. Zimní teploty se stávají krutými jakmile překročíme nadmořskou výšku 600 metrů. Průměrné teploty se v horských oblastech blíží nule, ve vyšších nadmořských výškách jsou pak pod bodem mrazu. Celkově jsou nejvyšší teploty ve všech nadmořských výškách zaznamenávány v červenci a srpnu, nejnižší naopak v lednu, vzácněji v únoru a výjimečně v prosinci.

Po zhodnocení všech faktorů se jeví pro Korsiku jako nejvíce charakteristickým nedostatek srážek v letních měsících a středomořské podnebí. Na základě naměřených rozdílů v množství spadlých srážek a naměřených teplot při vzrůstající nadmořské výšce rozeznáváme podle klasifikace Simi tři typy klimatu. Mírné a vlhké mediteránní klima je v nadmořské výšce 0 – 600 m nm, kde průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí

14 – 17° C. Horské mediteránní klima najdete v nadmořských výškách 600 – 1200 m nm s průměrnými ročními teplotami mezi 10 – 13° C a nakonec vysokohorské mediteránní klima v nadmořské výšce přesahující 1200 m nm s krutými mrazy, s denním a ročním kolísáním teplot a četnými srážkami, hlavně sněhovými.

Teplota vzduchu podle dlouhodobého měření v letech 1950 – 1990

Teplota moře podle dlouhodobého měření v letech 1950 – 1990

Počet slunečných dní podle dlouhodobého měření v letech 1950 – 1990